Historie

Historie Nových Hradů začíná někdy v polovině 12. století, kdy podle názvu osady „Boží dům“ je zřejmé, že zde již stával kostel. Krátkodobě zde zřejmě pobývali i benediktínští mniši, když v r. 1145 museli uvolnit svůj klášter v Litomyšli řádu Premonstrátů. Benediktíni si krátce nato založili nový klášter v Podlažicích, ke kterému patřilo až do husitských válek téměř celé Novohradsko. Osada Boží dům však zůstala majetkově spojena s Litomyšlí a zdejším biskupstvím. Na konci husitských válek nový majitel Litomyšle, hejtman Zdeněk Kostka z Postupic vybudoval na kopci nad osadou pozdně gotický hrad a nazval jej Nový Hrad. Odtud potom název osady Nové Hrady a panství Novohradské.
Původní pozdně gotický hrad byl v 16. století přestavěn na pohodlné renesanční sídlo, přišla však třicetiletá válka a s ní švédská vojska, která renesanční zámek vyloupila a zničila. V té době patřilo panství šlechtickému knížecímu rodu Trautsonů. Majitelé zde však pobývali velmi zřídka a zámek byl sídlem hospodářské správy.

Změna k lepšímu přichází až r. 1750  kdy celé novohradské panství zakupuje ctihodná paní Anna Barbora hraběnka Harbuval de Chamarè. Rod Harbuval Chamarè byla původem francouzská šlechta. Jediný syn Anny Barbory – Jan Antonín Harbuval hrabě Chamarè – je historicky nejvýznamnější postavou Nových Hradů, neboť to byl on, kdo se rozhodl postavit si zde novou rezidenci. Pan hrabě Jean-Antoine Harbuval de Chamarè byl všestranný, technicky nadaný a moderně smýšlející šlechtic, který zde vybudoval rezidenci ve stylu francouzských venkovských letních sídel, zámku pohodlného, světlého, velice zdobného, prosluněného a architektonicky čistého. Zámek byl stavěn v letech 1773 – 1777 a je ukázkou čistého rokoka, jedná se o unikátní rokokovou stavbu u nás. Budova nebyla nikdy v pozdějších dobách přestavována. Sestává ze dvou protilehlých křídel, zrcadlově obrácených, přičemž ze vstupního vestibulu vedou nahoru dvoje schodiště, ústící do hlavního sálu . Zámek je často pro svoji historickou hodnotu a krásu nazýván Malý Schonbrunn či České Versailles.
Rod Chamarè postupně chudnul, a tak začátkem 20. století celé panství přechází ze šlechtického držení do rukou nových majitelů, kteří se střídají a zámek dále pustne.

Až roku 1935 celé panství zakupuje pan Bartoň rytíř z Dobenína. Bartoňové byli textilní magnáti z východních Čech. Na zdi vidíte erb rodu Bartoňů, kde se ve druhém kvadrátu nacházejí dva překřížené tkalcovské člunky jako symbol textiláctví. Před druhou světovou válkou byl nejenom celý zámek ale i celý zámecký areál kompletně opraven.

Za války byl zámek zabrán Němci, střídali se zde příslušníci Hitlerjugend i SS. V r. 1948 po převzetí moci komunisty majitelé emigrovali do ciziny a zámek se dostal pod státní správu. Do východního křídla byla nastěhována základní a měšťanská škola, v západním křídle byla instalována nádherná expozice rokokového umění (nábytek, sochařská díla, obrazy, porcelán, sklo, kamna), která vydržela do r. 1990, kdy podle nových restitučních zákonů byl veškerý majetek navrácen původním majitelům. Ukázalo se však, že restituenti nemají zájem zámek držet ve svém vlastnictví, a tak jej nabídli k prodeji. Roku 1997 zchátralý zámek zakoupila rodina Kučerova z Prahy a začala s velkou rekonstrukcí celého zámeckého areálu, která probíhá až dodnes.